Ústecký seniorát

Základem života církve je společné slavení bohoslužeb a bratrské vztahy křesťanů místního společenství – sboru. Seniorát je pak společenství sborů zhruba v oblasti kraje, ve kterém se tak ještě lidé mohou mít hlubší povědomí o ostatních sborech, osobně se znát, spolupracovat a konat společná setkání. V rámci seniorátu se pravidelně scházejí faráři sborů k rozhovorům, vzdělávání, vzájemné podpoře a výpomoci, stejně tak členové sborů, spolupracující na opravách kostelů. Více společných akcí konají i mladí věřící, rodiny s dětmi, církevní hudebníci.

Seniorát v rámci církve slouží také jako krajský „parlament“: Zástupci sborů se jednou za rok scházejí na konventu, podávají návrhy pro cellocírkevní shromáždění, synod, plánují společnou činnost a volí seniorátní výbor. Ten koná průběžnou administrativu a vyjadřuje se k rozhodnutím sborů s dlouhodobějšími následky jako je volba duchovních, prodeje budouv, půjčky atd. Farář-senior slouží v nepříliš početných aministrativních věcech technicky jako přímý nadřízený duchovních, v zásadě však jako „první mezi rovnými“.

Většina sborů v ústeckém seniorátu vznikla misijně v průběhu 19. a první poloviny 20. století, nezažila tedy nikdy doby, kdy jsou v církvi všichni v daném místě. Sbory jsou tedy dodnes spíše menší a nemajetné, což stěží někdy bude výhoda. Výhodou naopak je, že místní sbory nikdy nebyly, tak říkajíc, místem, kam jde člověk v neděli předvést nové šaty, záležitostí společenské prestiže. Na věřících sboru seniorátu je často vidět upřímná radost z každého nového člověka, praktickou nutností je velká otevřenost. Sbory jsou tak často schopny přijmout lidi výstřední i lidi velmi přemýšlivé, se kterými si jinde „nechtějí dělat potíže“. Stejně tak lidi osamělé a lidi s těžkými osudy.

O seniorátu cosi vypovídá, že se s ním duchovní často neradi loučí a slouží zde dlouhá léta, na nových působištích pak na službu zde rádi vzpomínají. Co platí pro pro severní Čechy obecně, platí i pro ústecký seniorát: Většina lidí v tomto kraji jsou „náplava“, nejméně jejich předkové tu nějak začali nový život, tropchu jako na Divokém Západě. A tak je celý kraj místem riskantní svobody. Je zde možné opravdu mnoho, člověk ovšem také plně nese následky. Ve svém přesvědčení i přístupu k práci může být duchovní v seniorátě daleko „liberálnější“ i „konzervativnější“ než jaký je běžný církevní „střed“. Setkání s těžkými životními osudy je v seniorátě poměrně bežná věc a to každé přesvědčení zdravě usazuje, učí pokoře a porozumění.

Na bohoslužbách a dalších setkáních našich sborů tedy budete vítáni. Duchovní seniorátu vás jistě rádi vyslechnou, na zvláštní životní situace i otázky jsou zvyklí, můžete je oslovit bez ostychu. V našem seniorátu máte dobrou šanci nalézt společenství „tradičnější“ i „modernější“.